Na rtech cítím rosu. Pomalu otevírám oči do mdlého rána. Soukám se ze spacáku a hledám navlhlé spodní prádlo. Kůži mi pokrývá chlad, do tváře mě lechtají dredy vonící po kouři, hlavou třeští ozvěna nedávné noci.
Vzdušné lehké oblečení se lepí na tělo a do chodidel studí vlhká tráva. Ploužím se vpřed, schod po schodu. Náhle se mé oči silně rozšíří. Syknu a kousnu se do rtu kvůli náhlé bolesti způsobené ostrými kamínky nasypanými na cestě. Při každém kroku úmyslně bořím patu hluboko do toho šedivého bahnitého očistce. "Jdi, jdi co nejdál, pryč. Běž!" Je to jediné, co mi zní hlavou. Před očima se míhají stromy, ale obraz i zvuk je pro mě vzdálený. Hluboce dýchám a zastavuji. Rozhlížím se a vyčerpáním padám do vysoké mokré trávy.
Vycházející slunce osvěcuje mé potem a rosou potřísněné tělo. Oblečení leží zmuchlané vedle cesty a nahé torzo se choulí osvícené prvními paprsky. Cítím vzrušení, tělo na to samovolně reaguje. Cítím své tělo, našel jsem ho. Hmyz a kousky lučního kvítí se mi lepí na tělo společně s bahnem a tím nemizícím odérem ohně. Je mi chladno, směji se. Úsměv šílenství. Válím se v té přírodní špíně a mou podstatu zachvacuje neovladatelný třas. V očích se odráží nový den a v těle povstává zvíře, bestie. Utíkám do stínů lesa, v čiré přirozenosti a šílenství.
Vzdušné lehké oblečení se lepí na tělo a do chodidel studí vlhká tráva. Ploužím se vpřed, schod po schodu. Náhle se mé oči silně rozšíří. Syknu a kousnu se do rtu kvůli náhlé bolesti způsobené ostrými kamínky nasypanými na cestě. Při každém kroku úmyslně bořím patu hluboko do toho šedivého bahnitého očistce. "Jdi, jdi co nejdál, pryč. Běž!" Je to jediné, co mi zní hlavou. Před očima se míhají stromy, ale obraz i zvuk je pro mě vzdálený. Hluboce dýchám a zastavuji. Rozhlížím se a vyčerpáním padám do vysoké mokré trávy.
Vycházející slunce osvěcuje mé potem a rosou potřísněné tělo. Oblečení leží zmuchlané vedle cesty a nahé torzo se choulí osvícené prvními paprsky. Cítím vzrušení, tělo na to samovolně reaguje. Cítím své tělo, našel jsem ho. Hmyz a kousky lučního kvítí se mi lepí na tělo společně s bahnem a tím nemizícím odérem ohně. Je mi chladno, směji se. Úsměv šílenství. Válím se v té přírodní špíně a mou podstatu zachvacuje neovladatelný třas. V očích se odráží nový den a v těle povstává zvíře, bestie. Utíkám do stínů lesa, v čiré přirozenosti a šílenství.