zapletené do sebe
omotané kolem mraků
táhnou mě do nebe
pryč od upnutých zraků
postavit se na cestu
smích a potoky slz
vzduch vonící po chřestu
skočit do neznáma
skrz
skrz děsivou jistotu
v sobě samém
svrhni svého despotu
v těle strachem hnaném
podívej se do očí
čirému bytí
srdce se ti rozskočí
v jarním vášně bytí
polibky na rty
zas a znova
za dne i za tmy
nebudeš vdova
tak nepřestávej
nikdy víc
už se nevzdávej
nech srdce hřmíc
až na vrchol
to si piš
dnes bez mrtvol
výš a výš
až tam na konci
po skalách vzhůru
na špičce Světa
do dlaní chyť
svou vlastní noční můru
omotané kolem mraků
táhnou mě do nebe
pryč od upnutých zraků
postavit se na cestu
smích a potoky slz
vzduch vonící po chřestu
skočit do neznáma
skrz
skrz děsivou jistotu
v sobě samém
svrhni svého despotu
v těle strachem hnaném
podívej se do očí
čirému bytí
srdce se ti rozskočí
v jarním vášně bytí
polibky na rty
zas a znova
za dne i za tmy
nebudeš vdova
tak nepřestávej
nikdy víc
už se nevzdávej
nech srdce hřmíc
až na vrchol
to si piš
dnes bez mrtvol
výš a výš
až tam na konci
po skalách vzhůru
na špičce Světa
do dlaní chyť
svou vlastní noční můru
fotografie od skvělého Fíka
více jeho tvorby zde
více jeho tvorby zde
Na začátku roku jsem si byl celkem jistý tím, že chci zas více publikovat a dělat vám radosti svou sladkou tvorbou. Opravdu jsem chtěl, ale od té doby, co se mi podařilo vydat knihu je mi líto psát slova jen tak do světa internetů. Píšu dál, dokonce více prozaicky než poeticky, ale co s tím, když se mi to nechce dávat do světa online?
Zvažoval jsem nějaká autorská čtení a jiná taková představení, pár jsem jich i absolvoval, ale jsem na nich raději nenápadným posluchačem, než středem pozornosti.
Jistě bych rád nechal zrodit se další knihu, tentokrát již více knihu, než sbírečku, ale to potrvá ještě velice dlouho. Místy je mi ale líto, že to tady zní v tom nereálném prostoru prázdnotou a tak se stane, že se tady sem tam něco objeví, ale nejspíše toho nebude mnoho. Rozhodně tady ale jsem, tedy stačí se ozvat kdyby cokoliv - od kritiky, po radu či jiný rozhovor.
Proč to sem vůbec píši? Mnoho věcí se v mém životě změnilo, zdá se mi, že jsme nějakým způsobem vyrostl a udělal další krok divokou řekou života. Z nějakého popudu mám chuť vyjádřit zas část svých myšlenek a těmi myšlenkami je štěstí. Štěstí z toho, že jsem se naučil milovat život v jeho nejčistější a nejupřímnější podobě. I v odporně chutnající kávě se dá najít krása stejná, jako v orgasmu anebo západu slunce. Krásu bytí jsem nakonec nalezl i v sobě a díky tomu vím, že žiji a chci žít. Autentické prožívání a poznávání, to je má cesta k naprosté upřímnosti ke světu, ale i k sobě samému.
Děkuji všemu a všem, které jsem potkal na své cestě, ale i těm, které ještě potkám.
Děkuji každému slunečnímu paprsku a každé kapce jarní bouřky, děkuji každému nádechu nepokojně spící lišky, děkuji za každé mňoukňutí roztomilého kotěte. Děkuji, děkuji a děkuji.
J. Ch.